АРХИВЪ КОВГРЕГАЦШ ПРОПАГАНДЫ ВПРЫ.

157

verendissimo domino, ut те benigue dimittere ve]it, in viciniam do-

mini archiepiscopi сит eodem .proxime venturo discedere, ad quem-

dam (f.—b.) nobilem invitantem те: ut sic medio tempore, quo а

Sacra Congregatione responsum expectabo, поп otier, sed tum in то-

nasterio domini archiepiscopi, tum apud vicinum ibi D. Theodorum

superius dictum, quaedam discere, et denique теа, quae iam per

aliquot annos notavi, apud illum nobilem in quiete disponere in

ordine, meosque libros evolvere possim. Secundo ut mihi dignetur bre-

viter testimonium perhibere ad sacram congregationem, quod rationes

теае, ob quas Smolensco discedam, sint legitimae. Ad haec mihi М-

ponsum est: те debere esse in расе, dicere sacra, et cantare horas,

et huiusmodi phantasias omnino reponere. Quo едо поп contentus,

seripsi supplicem libellum, magis praedicta exaggerando: sed media

die ante f0lH поп potui acquirere, пес libellum mittere ad

dominum, ео quod famuli nihil audeant talium ferre ad ipum, ante-

quam ipse iubeat. Volens ergo едо extrema tentare, quando dominus

episcopus exibat ab ecclesia, et clerus populusque post illum, tunc

ei perrexi supplicationem. Ille vero еа proiecta in terram, те incre-

pavit. Et едо iam inops consilii, dixi ad circumstantes: protestor

Big, то я прошу достопочтеннышаго вла,цыку, да изволить мена бла-

госклонно отпустить въ сосвдство и Гда позволить мн•Ь]

уйти съ нимъ, до его кь одному зватному

лицу, приглашающему меня. Дабы такииъ образомъ, въ ожиданЈи от-

Вта отъ священной я не бидМствовиъ, но мољ ва-

учитьс.я чему нибудь, какь въ монастырь apxienBckoua, такь и у со-

еда таиошваго, вышеназваннаго господина ееодорв, и наконецъ

мољ бы у этого пана на поко± изложить въ порядк•Ь зам“ки, СДА-

ланныя мною въ 'N'1Hie ньсколькихъ дтть в раскрыть свои книги.

Во-вторыхъ, да удостоить дать вскоргЬ кь сващ.

ковгрегаји, что причины ухода моего взъ Смоленска законны. На это

ми•Ь было я долженъ сид%ть смирно, совершать об±дню и

П'ђть часы, и совершенно оставить такого рода Не удовле-

творившись этимъ, я написа.лъ подробную просьбу, еще ботве выста•

вляя на видь сказанное выше; но среди дня не мов получить доступа,

ни послать просьбу вдаднй, потому что слуги не см%ють ничего та-

кого кь нему до его Итакь, р±шаясь на крайность,

я въ то время каь•ъ епископъ шель въ церковь, сопровождаемый кли-

ромъ и и подвхь ему просьбу. Онъ, бросивъ просьбу

на землю, выбранилъ меня. А я, уже не зная, что дьлать, сказалъ