АРХЯВЪ ховгрвгщш .ДРОIИГАНДЫ взры.

(189

et saqra de propaganda• Rde поп. pridem fundata est)

hanc recentem .metropoliam, Bive, ut iP8i vocant, patriarohatum,

ab 0tAenia C0B8tgorum eximentemy el•hunc •novum рйпфаипп

Moscorum pro lumine Bd- revelBtionem nostratium miserarnm денйит,

qxistimari potest ille qui ad .praedicandum aeterni regis evan.

деИшџ romauum imperium praepamyit. Nunc enim perpetua рах sta-

bilita ut inter• M0F0B'et Ро1опов et legati ultro citroqne arjicabiliter

commeant. Nunc iam (neperunt •religioii per secundum

consilium Antonii Possevini pbrgere in Persiam. Nunc. Ru±e pars

:potior unita est, et поп ипит virum ad extirpandum se.hisma apturd

habet. Nune princeps Alexius Mihailovitius, fortaue поп magnuS

.externorum osor, homo iuvenis circa. аппит 20-m„ euiub animus

iuvanj ad pi08 et generosos motus tenerior videri

scilicet ob врет vitae longioris, quatenus illa quae conatus fuerit, • ве

регМипт sperare POBit, пат депев in plerigque ideo morosi sunt

.quia res illas, quas longo vitae tempore ignorarunt, aut fieri ро—

aut se illas visuros ые d.erant. Nux ех religiosiB plures• ingres-

.sum MHwviae exoptant, вчие ad illum apt08 efHcere student.

нац ковтргыјя пропаганды), и эта новая или, какь они

называють, naTpiapxaTb, себа изъ Константино-

полю, и это новое кназество Московское, ось св±точъ џа открове-

Hia вашихъ несчастныхъ пдеменъ—избрвны Т'ђмъ, Кто для пропойдв

•eBBr•euia В'Ьчваго Царя уготовалъ Римскую Ибо теперь по-

стоанный миръ установился медцу москвитянами и поляками, и послы

друзетбно ходять туда и сюда. Теперь уже начади и монахи, сооб-

рыно съ сойтомъ AHT0Ria Поссевина, ходить чериъ въ

Теперь большая часть PowiB и им'Ьеть

ве одного муза способнаго кь схизмы. Теперь князь Але

кси Михаиловичъ, можеть быть, не большой ненавистнпкъ инострав-

наго, челойкъ молодой, около 20.ти ДАТЬ, и юный духъ его можеть

.окыатьс.я бол±е Н'ђжвымъ въ благочестивыхъ и благород-

именно по нацидђ на 60Jl'he долгую жизнь, въ те-

коей онъ можеть надвятьса на своихъ

ибо старики большею частью потому тавъ угрюмы, что чего ови въ

долгое время жизни не знали, то или не считають исполнимымъ, или

не надъютса уви$ть того. Теперь MH0i'ie изъ монаховъ желають идти

въ и стараются приготовиться кь тому: я самъ знаю отца

1 Nunc.